Už je to několik dnů, kdy jsme s Eliz měli možnost navštívit jedinečnou premiéru nového filmu Štístka a Poupěnky s názvem Ať žijí pohádky! Při té příležitosti jsem zažádal o menší rozhovor se samotnými protagonisty, tedy Lukášem a Bárou. Video s rozhovorem naleznete na Youtube:
Zde je přepis samotného rozhovoru.
Jaká je historie vzniku Štístka a Poupěnky?
Bára: My jsme se potkali až skrze projekt.
Lukáš: Byl vypsaný konkurz na mezinárodní dětský muzikál na který jsem přišel s kytarou. Potom hned večer mi vlastně Jarda s Alenkou, že by se se mnou rádi sešli a na té schůzce mi řekli přesně o co jde. Že by mě chtěli přizvat k tomuhle projektu. Ale, že ještě nemáme Poupěnku, protože ji na castingu nevybrali. Takže jsme ještě potom 4 měsíce hledali Poupěnku a nakonec jsme našli takovéhle skvělý stvoření.
Bára: Téda. Vlastně Lukáš to měl z první ruky, on to měl na konzervatoři ten konkurz. A já jsem dá se říct z ulice. Dostat se k tomu bylo trochu složitější. Vlastně mi o tom řekla moje nejlepší kamarádka, která točila kdysi s Lukášem film. Takže to byla opravdu jako náhoda.
Štístko a Poupěnka vznikli vzoru ze Slovenska, kde je Smejko a Tanculienka…
Lukáš: To jsou dá se říct naši kolegové. A on vlastně Jarda Mottl, který píše všechny tyhle písničky, videoklipy, režíruje to a je vlastně otcem tohoto celého projektu, dělá zároveň tenhleten český projekt Štístko a Poupěnka a i Smejka a Tanculienku.
Bára: Takže ten rukopis je tam znát a hodně často nám to lidi vytýkají.
Je Štístko a Poupěnka to, co v českém prostředí chybí?
Lukáš: Tak tady vlastně to dneska dělá Michal Nesvatba, ale ten zase nezpívá. Dělá něco jiného. Potom Dáda Patrasová, která to dělá taky spoustu let. A už to taky vlastně s tím vystoupením bylo slabší. Přišlo mi hrozně sympatický, když Jarda přišel s tímhle nápadem tohle zase obnovit.
S novým filmem přichází i nové vystoupení. Jak, ale hodnotíte to předešlé, které se jmenovalo “Jedeme na výlet”?
Lukáš: Odehráli jsme přibližně 170 představení a už teda ty konce byly takové náročnější. Protože ten člověk zná úplně všechno. Už to zná úplně pozpátku. I kdyby jste mě vzbudil ve tři ráno, tak vám to povím od začátku do konce.
Bára: Byli jsme s tím spokojeni.
Vznikl při tomto množství vystoupení nějaký trapas?
Lukáš: Během vystoupení? To je těžká otázka….
Bára: Takový ty klasický výpadky paměti, Lukášovi neustále rupaj struny…
Lukáš: To se hodně stává. Jo a teda jo. Trapas to nebyl, ale jednu dobu se nám stávalo, že Barče vypadával port. V tu chvíli odešla z pódia a já zůstal sám. Já už to v životě nechci zažít nic takovýho.
Bára: Ale problém je už vyřešen.
Lukáš: Naštěstí.
Jak vnímáte tu radost dětí při vašem vystoupení a jaký je vlastně rozdíl mezi dětským a dospělým divákem?
Lukáš: Ono to člověka nabudí. To je velkej rozdíl mezi dospělým divákem a tím dětským divákem. Třeba dospělý divák, když jde na koncert, tak co si budem povídat, uvolní se až když se napije třeba alkoholem například. Zatímco to dítě přijde, už je úplně načatý. Úplně se těší na to představení. Vy tam přijdete, začnete hrát na tu kytaru, začnete zpívat a to dítě si to užije od začátku do konce. Bez jakýchkoliv zábran.
Bára: Máte vlastně okamžitou zpětnou vazbu a ta vás hrozně nabíjí a posouvá vás to dál. Takže, když jsem třeba nastydlá nebo se necítíme úplně skvěle, tak po chvíli, když přijdeme na to pódium, tak člověk na to rychle zapomene.
Jaké jsou dojmy z premiéry nového filmu, při které vznikl tenhle rozhovor?
Bára: Já jsem nadšená.
Lukáš: Já jsem taky nadšený
Bára: Mě se to hrozně líbilo. Líbilo se mi hlavně, že jsme se tady všichni sešli ve velkém počtu. Jsou tu skoro všichni, kdo se na něm podílel a bylo hrozně hezký to sdílet tady dohromady.
Lukáš: Bylo tady hodně lidí, hodně dětí, což je skvělý. Protože v celém filmu bylo strašně moc dětí a líbilo se mi, že jsme udělali takovou skvělou partu s těma dětma, si myslím.
Tenhle první rozhovor byl super. Bára s Lukášem byli super, opravdu moc děkuju za zařízení rozhovoru. Přesně kvůli takovým pocitům to chci čas od času dělat na tomto mém blogu 🙂