Konečně!
Přesně tímto slovem bych začal. Protože po neskutečně dlouhé době jsem zacítil závan “normálnosti”. Konečně jsme totiž mohli vyrazit s Eliz na dětské vystoupení. Na které jsme chtěli už minulý rok, ale bohužel.
A zrovna nedávno náhodou koukám, že Karol a Kvído mají vystoupení v nedaleké Roudnici nad Labem. Nebylo co řešit, lupeny jsme museli mít. Vystoupení se konalo v Kulturním domě Říp, kde jsme nikdy nebyli, ale našli jsme to v pohodě. Hlavně, Roudnice má o víkendu parkování zdarma v centru Roudnice. Jedná se o krásný kulturní dům, moderní. Ne takový ten komunistický styl. Fakt je to tam nádherné. Pro někoho samotný sál může působit male, ale myslím, že to na takové malé městečko je to krásný prostor. Ten slouží jako i kino, sedačky se dají krásně složit tak, že vznikne prostor. Leckteré větší město by mohlo závidět 🙂
Ale zpět ke Karol. Jelikož si i dětská vystoupení i já užiju, tak určitě mám k tomu co říct. Nejsem ten typ rodiče, který odveze své dítě na nějakou akci a už netrpělivě vyhlíží konec na hodinách. Nejzákladnější část hodnocení vystoupení je pozorování, jak si to děti vlastně užívají.
Předně je třeba říct, že samotné vystoupení je trochu odlišné třeba od Štístka a Poupěnky či Smejka a Tanculienky. Neboť jejich vystoupení má nějaký děj, je to divadlo proložené hudbou. Kdežto u Karol a Kvído se jedná v drtivě jen o hudbě. Jo a o tanci. Ale to vůbec nevadí, ba naopak. My dospělí, když jdeme na koncert, tak také u toho nemáme nějaké divadlo. Prostě jen hudba a tanec.
A Eli a ostatní děti si to užívali hnedka od začátku. Hodnotím kladně bublinky, to určitě každé dítě zaregistrovalo. Hlavně šlo o upoutání pozornosti, neboť vše právě začalo. Možná by stálo za zmínko to, že samotný Kvído vystupuje v životní dospělé velikosti. Ve videoklipech ho můžete vidět jako malého a animovaného. Ale zase chápu, jelikož se při vystoupení vyskytuje tanec, tak to moc reálně dítě být nemůže. Moc se mi líbilo i aktivní zapojení dětí. Ať už na improvizovaném tanečním parketu, tak i na pódiu. Nechyběly všechny aktuální písně Karol a Kvída. Plus jedna novinka nesoucí jméno Kamarád.
Po samotném vystoupení následovala možnost se vyfotit se všemi “účinkujícími”. Bylo to super. My jsme ulovili jak fotku se všemi, tak i jen s Karol. Já nevím, jestli to chci hodnotit jen na sto procent tahle akce. Ať už kvůli tomu, že to bylo první vystoupení v “post covidové” době či dcerka z toho měla radost. Prostě to předčilo nejen očekávání dcery, ale i mé. Byl jsem “zalit” pocitem, že jsme o krok blíže k normálu. Neboť si myslím, že nejvíce trpěli děti. Ten styk s ostatními mega hafo moc chyběl. Zavřeným dětem doma určitě nenahradí rodiče, potřebují styk s ostatními dětmi. Prostě potřebují a já byl mega moc rád, že jsme mohli Eliz dopřát “koncert”, který znala poslední rok vesměs jen z televize.
Velká gratulace Karol a celému týmu, který tohle má na svědomí. Klobouček! A už se těšíme na další vystoupení. To už bude prcek větší a bude nás tam o jednoho navíc.Děkujeme, tohle je k nezaplacení.
Jarda
P.S.: Tímto se ve mě probudila opět touha psát 🙂